Některými je tento rukopis považován za vůbec nejtajemnější knihu světa. Její vznik byl donedávna spojován s panováním císaře Rudolfa II v Praze a její autorství přisuzováno magistru Edwardu Kellymu, dvornímu alchymistovi jeho císařské výsosti. Uhlíková analýza, provedená v roce 2011 ovšem odkázala na dobu o téměř 200 let dřívější - mezi roky 1404 až 1438. Celá tato záhadná a bohatě ilustrovaná kniha je napsána neznámým jazykem, v neznámém písmu. Svůj název získala díky obchodníkovi se starožitnými knihami, díky němuž byla v r. 1912 objevena pro náš moderní svět a v současné době je v držení Yaleské Univerzity v New Havenu. Po celou dobu své existence budí tato kniha značné vášně, a to především mezi kryptology, kterým se do dnešních dnů nepodařilo tajemné písmo a jazyk prolomit. Kniha patrně měla asi 272 stran v 17 arších, dochovalo se jich ale jen 240. Kniha je psána na pergamenu. Text je psán neznámým písmem (o 20–30 znacích s jednoduchou interpunkcí) a neznámým jazykem. Celá kniha má asi 35 000 slov, přičemž jednotlivé znaky po sobě nenásledují náhodně, ale lze v nich vysledovat jisté zákonitosti, což svědčí o existenci pravopisných a gramatických pravidel. Statistická analýza textu svědčí o tom, že pro použitý jazyk platí Zipfův zákon, průměrná délka každého slova je zhruba shodná s latinou a angličtinou. Každopádně jazyk použitý ve Voynichově manuskriptu je zcela odlišný od evropských jazyků, nicméně některé znaky svědčí o podobnosti se semitskými jazyky. Několik slov v rukopise je také psáno latinkou, a to jazykem, připomínajícím středověké jazyky oblastí kolem Středozemního moře. Je ale možné, že latinkou psané pasáže byly dopsány až později. Podle ilustrací se kniha dělí na několik částí, je pravděpodobné, že jde o traktát či traktáty z několika oblastí: Botanická část. Ilustrace obsahují obrázky běžně vypadajících evropských rostlin. Většina z nich je ale obtížně identifikovatelná, některé jsou dodnes zcela neidentifikovatelné. Astronomická část. Ilustrace obsahují astronomické diagramy, astrologické diagramy a symboly, náčrty zvěrokruhu. K některým diagramům jsou dopsány názvy měsíců v roce latinkou, a to v románském jazyce, snad v katalánštině či okcitánštině. Biologická část. Ilustrace zobrazují většinou miniatury nahých žen, koupajících se v jakýchsi podivných útvarech, některé z nich připomínají tělesné orgány. Některé z žen mají koruny. Kosmologická část. Ilustrace vzdáleně připomínají mapy jakési podivné krajiny či kosmologické náčrtky. Zobrazeny jsou hrady, snad sopky. Farmakologická část. Ilustrace zobrazují části rostlin (kořeny, listy), snad jde o farmaceutické recepty, o čemž může svědčit i to, že text je v této části rozdělen na krátké odstavce. Recepty. Bez ilustrací, text je rozdělen na krátké odstavce, oddělené odrážkami ve tvaru květu či hvězdy. (via wikipedia) Kniha byla během posledních 100 let podrobena celé řadě zkoumání a vědeckých analýz, ani to ovšem nevedlo k jejímu rozluštění a pochopení. Prvním doloženým vlastníkem byl v Praze žijící alchymista Jiří Bareš (Georgius Barschius), žijící na počátku 17. století. Tento alchymista ale očividně nevěděl, jak knihu rozluštit, protože o ní prohlásil, že mu „jen neužitečně zabírá prostor v knihovně“. Po jeho smrti rukopis získal lékař a rektor Karlovy univerzity, učenec Jan Marcus Marci, který knihu zaslal učenému jezuitovi Athanasiu Kircherovi, odborníku na koptštinu. Není známo, jaké informace Kircher o manuskriptu zjistil. Rukopis byl uložen v knihovně Papežské univerzity Gregoriany. Po následujících 200 let o knize nejsou žádné záznamy, nese však ex libris jezuitského učence Petera Jana Beckxe (1795–1887), kromě jiného rektora dotyčné univerzity, což může svědčit o tom, že se kniha přesunula do jeho soukromé knihovny, z níž byla v roce 1866 vykoupena jezuitským řádem. V roce 1912 byla odkoupena již zmiňovaným knihkupcem Voynichem, po jeho smrti byl zděděn jeho manželkou, která zemřela v roce 1960 a odkázala manuskript své přítelkyni Anne Nillové. Ta ho v roce 1961 prodala antikváři Hansi Krausovi, který ho v roce 1969 prodal Yaleově univerzitě. (via wikipedia) Podle nejnovějších výzkumů Marcela Montemurry, teoretického fyzika z University of Manchester ve Velké Británii, jenž strávil mnoho let analyzováním jejích jazykových vzorů jsme se přiblížili odhalení tajemství rukopisu. "Text je unikátní, neexistují žádné podobné práce a veškeré pokusy o jeho dekódování dosud selhávaly. Není možné odmítnout rukopis jako nesmyslný blábol, neboť vykazuje významnou jazykovou strukturu," uvedl pro BBC News. "Je prokázáno, že slova nesoucí určitý obsah se objevují ve shlucích, kde mají určitou specifickou roli v celku psaného textu," vysvětluje. "V dlouhém rozpětí textů, opouštějí slova statistickou signaturu a pokud se změní téma jsou nahrazena jinými. Sémantické sítě, jež jsme získali jasně ukazují, že související slova mají tendenci sdílet podobnosti struktury. To je shodou okolností do jisté míry obsaženo i v reálně existujících jazycích." Kniha má 240 stran, je napsána v neznámém jazyku a obsahuje záhadné zobrazení neznámých rostlin, astronomických obrazů a nahých žen při koupání. O knize se objevilo mnoho teorií, z nichž jedna praví, že se jedná o starobylý léčivý herbář, což ovšem nedává odpověď na stránky, zobrazující kosmologické obrazce a koupání nahých dam. Jak dodává Dr. Montemurra: "Za tou knihou může být příběh, jenž by mohl přepsat celé pojetí naší současné vědy. Stále mám ovšem pocit, že je to velmi otevřená otázka, na kterou ještě mnohokrát můžeme změnit názor, dokud nezískáme definitivní důkazy."