Sledujte také náš druhý zahradnický blog www.zahradniknacestach.blogspot.com V posledních dnech jsem dostal několik dotazů ohledem pěstování kanadských borůvek. Protože jsou tyto dotazy poměrně podobné a odpovědi na ně jsou poměrně obšírné, rozhodl jsem tyto rady publikovat právě zde, možná se hodí i někomu jinému. Níže uvedený text může být někomu z vás povědomý - byl uveřejněný na podzim v 2012 v časopise Flóra na zahradě. Nejedná se ale o žádné plagiátorství, jenom recykluji pro širší využití vlastní článek. Nejčastěji je známe jako kanadské borůvky, někdy bývají označovány jako borůvky zahradní. Správně se tato rostlina jmenuje borůvka chocholičnatá (Vaccinium corymbosum). Bez ohledu na to, jakou přezdívku této rostlině vybereme, vždy zůstane vynikajícím společníkem pro naše zahradní aktivity. U tohoto druhu borůvky se totiž vzácně snoubí znaky půvabné okrasné rostliny s velmi silným užitkovým efektem. O pěstování kanadských borůvek někdo říká, že je velmi snadné. Je ale i mnoho těch, kteří tvrdí opak. Pravda stojí někde uprostřed. Samotné pěstování borůvek složité není, ale příprava na výsadbu je poměrně pracná a náročná. V případě kanadských borůvek však hlavní břemeno úspěchu či zklamání stojí na pečlivé přípravě a precizní výsadbě. Borůvky patří do čeledi vřesovcovitých, proto mají podobné požadavky na půdu i na prostředí jako mnoho dalších rostlin z této skupiny rostlin. Milují kyselou půdu s vysokým obsahem humusu. Tyto podmínky nejlépe splňuje rašelina, která je pro pěstování borůvek přímo ideální. Na druhou stranu ale platí, že rašelina je velmi chudá na živiny. Ty se musí borůvkám uměle dodat, jinak se nedá čekat v jejich pěstování žádný převratný úspěch. Představme si teda vše potřebné krok po kroku. 1. Výběr stanoviště Borůvky potřebují pro svůj růst místo s vyšší vlhkostí vzduchu. Přitom by ale mělo být dostatečně slunné, mírný polostín je ještě pro rostliny přijatelný. Někteří pěstitelé tvrdí, že během plného léta by mělo na rostlinu svítit přímé slunce alespoň osm hodin denně. Bez dostatku slunce borůvky obvykle přežijí, ale méně plodí. Plody vyvinuté na rostlině rostoucí ve stínu nejsou zdaleka tak chutné, jako ty, co dozrály na osluněné rostlině. 2. Příprava výsadbového místa Dokonalá příprava půdy patří k nejdůležitějším zásahům do příštího života borůvky. Tyto rostliny milují dobře propustnou, lehkou půdu. V těžší jílovité půdě se růst jejich kořenů prudce zpomaluje, až zcela zastavuje. V lehkých, kyselých půdách naopak borůvky rostou velmi dobře. Běžná zahradní půda, ve které se daří většině zahradních plodin, borůvkám nevyhovuje. Proto až na výjimky bývá skoro nutností přistoupit k výměně půdy. Je-li půda těžká, jílovitá, nebo silně vápenitá, výměna půdy musí být velkorysá. Je potřebné mít na paměti, že borůvky jsou relativně dlouhověké rostliny, v plné plodnosti v dobrých podmínkách vydrží i více než dvacet let. V případě, že jejich kořeny rychle vyrostou z miniaturního rašelinového lůžka, přestanou nejprve růst, potom začnou listy prosychat a strádat. Předejít tomu je možné, ale vyžaduje to velkorysou výměnu původní půdy za rašelinu. Má-li být tato výměna úspěšná, je pravděpodobné, že cena rašeliny několikanásobně převýší hodnotu mladé borůvky. V případě výsadby jedné či dvou rostlin je možné vykopat pouze jámu, při větším množství vysazovaných rostlin je lepší vykopat celý rigol. Šířka výsadbové jámy či rigolu by měla být minimálně 80 cm, vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami by měly být minimálně 100 cm. Hloubka jámy závisí od kvality původní půdy. Obvykle stačí kolem 40 cm, v silně vápenitých půdách by však jáma měla být ještě hlubší. Otázkou ale je, jestli je v těchto půdách vůbec vhodné borůvky vysazovat. Riziko poškození rostliny vápníkem totiž zvyšuje i tvrdá zálivková voda. V této souvislosti se občas objevuje rada, že na dno i okraje jámy se má umístit fólie, která odizoluje prostor výsadbové jámy od okolní půdy. S podobným řešením jsem se v praxi nepotkal, ale intuitivně ho považuji za nevhodné. Jako lepší se mi zdá řešení, při kterém se výsadbová jáma prohloubí zhruba o 20 cm a na dno se nasype vrstva hrubého štěrku, která přeruší půdní kapilaritu (vzlínání vody z dolních vrstev půdy směrem nahoru). Aby rašelina nevyplnila mezírky mezi štěrkem, lze na štěrk položit vrstvu netkané textilie. V lokalitách s těžkou půdou se před výsadbou borůvek musí původní zemina odebrat a vyměnit za rašelinu. Příprava takového záhonu je dost náročná, ale vyplatí se. 3. Výsadba borůvek Samotná výsadba borůvek je po pečlivé přípravě už věcí velmi snadnou. Je-li rašelina připravená na záhoně suchá a prachovitá, dobře ji ještě před výsadbou zalijeme. Po vyjmutí borůvky z květináče lehce prsty rozrušíme kořenový bal, aby kořeny mohly snadněji prorůstat do prostoru. To je důležité udělat zejména v případě, kdy rostlina pobyla v květináči neúměrně dlouhou dobu. Kořenový bal bývá v podobném případě prorostlý jemnými kořeny a musí se poměrně drasticky roztrhat. Tento radikální úkon ale pomůže rostlině mnohem rychleji zakořenit a urychlit nástup do plodnosti až o jeden rok, v některých případech ji dokonce zachrání život. Často diskutovanou otázkou bývá nejvhodnější termín výsadby. Pokud se všechny přípravné práce udělají poctivě, je prakticky jedno, kdy se borůvky vysazují. S výjimkou období, kdy je zamrzlá půda (malá vrstvička ledu na povrchu půdy nic neznamená) lze borůvky stejně úspěšně vysazovat po celý rok. I ve velmi pozdním podzimu je lepší vysázet borůvky do rašelinového záhonu, než je nechat mučit v květináči do jara. Druhou neméně podstatnou otázkou bývá, kolik borůvek vlastně vysazovat, aby bylo zabezpečeno dobré opylení. I samostatně rostoucí rostlina přinese obvykle nějakou úrodu, ale přítomnost dalších odrůd v blízkosti znamená vyšší úrodu, větší plody a dokonce i vyšší obsah některých užitečných látek v plodech. Výsadba většího množství borůvek bývá zejména na malých, nebo už založených zahrádkách častý problém. Dá se však elegantně vyřešit touto dobrou fintou: V případě nedostatku prostoru můžete borůvky vysadit tak, že uděláte o něco větší výsadbovou jámu. Do ní vysadíte úplně těsně vedle sebe dva, nebo dokonce tři kusy borůvek. Ty mezi sebou prorostou a vytvoří zdánlivě jediný keř. Aby toto opatření ale mělo vůbec význam, vybírejte borůvky tak, aby každý kus představovala jiná odrůda. Odrůdová pestrost výrazně vylepší opylovací poměry i úrodu a kvalitu plodů. 3. Hnojení borůvek Protože rašelina je na živiny velmi chudá, je důležité živiny do ní dodat dodatečně. Při výsadbě je velmi vhodné zapravit zásobní hnojivo do celého profilu jámy. K tomuto účelu je možné použít více druhů hnojiv, důležité je, aby se alespoň některé jeho složky rozpouštěly či uvolňovaly pomalu a postupně. Hnojiv s pozvolným uvolňováním živin je na trhu více druhů. Jsou to hnojiva, která bývají od běžných druhů hnojiv o něco dražší, jejich hlavní výhodou je však to, že se obvykle používají jenom jednou na začátku vegetačního období. Výbornou alternativou jsou speciální hnojiva určená právě pro borůvky a jiné kyselomilné rostliny. I tato hnojiva se u nás vyskytují ve dvou základních typech. Jako zásobní slouží pevné, granulované hnojivo. Velká obliba právem patří tzv. biominerálnímu hnojivu, kde biologickou složku tvoří jemně drcená rohovina. Ta je cenným zdrojem pomalu se uvolňujícího dusíku, který je pro rostliny důležitý v období vegetačního růstu. Druhým typem speciálního borůvkového hnojiva je tekutý koncentrát, který se používá jednoduchým naředěním s vodou podle návodu od výrobce. Takto připravený roztok se používá buď přímou zálivkou, nebo postřikem na list. Tento způsob hnojení rostlinám nabízí okamžitou výživu, používá se v době intenzivního růstu nebo při jeho očekávaném začátku. Také se může použít v případě, pokud se objeví na rostlině nějaký růstový problém. Hnojení zálivkou patří k levným variantám, borůvky je však nutné takto hnojit vícekrát za vegetační období. Ideální dobou pro začátek přihnojování bývá obvykle první polovina května, poté ještě hnojení můžeme zopakovat přibližně ve dvoutýdenních intervalech tak, abychom hnojení ukončili v druhé polovině června. Tato hnojiva pomáhají borůvkám zejména v růstu. Od druhé poloviny léta však borůvky (ale i většina ostatních rostlin) potřebují lehkou změnu jídelníčku. Dusík by měl být postupně nahrazen jiným životně důležitým prvkem – draslíkem. Velmi zjednodušeně řečeno, je to právě draslík, který zařídí rostlinám bezpečné přezimování. Způsobí, že stěny buněk zpevní a lépe odolávají mrazům. Takto dobře vyzrálá pletiva rostlin jsou často i méně přitažlivá pro býložravé živočichy i škodlivý hmyz. Dostatek draslíku také pomáhá vitalitě kořenové soustavy, s draslíkem se proto může vylepšit i přijímání ostatních živin a vody rostlinou, co má zase jenom pozitivní důsledky. Proto ve druhé polovině léta použijeme na borůvky hnojivo, kde je výrazně menší množství dusíku, ale více draslíku. Tyto hnojiva se obvykle označují jako podzimní. Bez nadsázky se dá tvrdit, že borůvky jsou nejenom velmi chutné a zdravé, ale také velmi dekorativní. Zvláště na podzim se jejich listy vybarvují do svěžích odstínů žluté až červené barvy. Důležité upozornění: Při výběru hnojiva pro borůvky si pamatujte, že v žádném případě nesmí obsahovat vápník (Ca) a chlór (Cl). Naopak přítomnost železa – nejlépe v chelátové formě – je pro borůvky prospěšná. Pečlivá příprava stanoviště se navzdory vyšším nákladům a nárokům na práci určitě vyplatí. Za tři vegetační období borůvky narostou do silných a životaschopných keřů, které budou bohatě a pravidelně rodit.