Roštěnky na divoko zpracoval náš čtenář Pepato, www.pepato.eu "Miluji dobré jídlo. Rád vybírám ingredience pro jeho přípravu, pročítám kuchařky a časopisy, které nepostrádají šmrnc, zajímám se o původní receptury, na cestách neopomenu ochutnat místní speciality, s potěšením navštěvuji restaurace. Tím vším se inspiruji, vychutnávám si to, z toho všeho vařím, a snažím se, aby mé výtvory, a suroviny v nich použité, měly hlavu a patu.. Zkrátka – jídlo mě moc baví, trávíme „spolu“ spoustu času, a užívám si to. Žijeme přece pro to, abychom jedli, ne? ;-) A jelikož si chci jídlo užívat nejen u stolu – spolu se svými přáteli, založil jsem tento blog. Budu zde servírovat své „chuťové postřehy“, ať už z domova či odjinud, a moc se těším na vaše reakce, komentáře a maily, protože… RADOST A NADŠENÍ Z JÍDLA SE MUSÍ SDÍLET!" Asi z kila nízkého hovězího roštěnce z mladého býčka jsem nakrájel přibližně 1 cm plátky (vyšlo mně jich 5), a přes fresh fólii je naklepal z obou stran na tloušťku asi 5 mm. Pro snazší manipulaci jsem pak maso překrojil ještě na polovinu, čímž jsem získal 10 malých roštěnek, kterým bylo nutno ještě na několika místech naříznout okraje, aby se při tepelné úpravě nekroutily. Ty jsem pak z obou stran osolil a opepřil čerstvě mletým pepřem. Mezitím jsem si ve vysoké pánvi na kousku másla nechal zesklovatět až mírně zrůžovět 3 střední cibule pokrájené na jemno, a pak do ní přilil asi dvě naběračky vývaru (použil jsem silný vývar z hovězích oháněk), aby se cibulka dále nerestovala. Na jiné pánvi jsem pak rozpálil asi 3 lžíce sádla, roštěnky jemně obalil v hladké mouce, a šoupnul je zprudka opéct na sádlíčko z obou stran (raději v menším počtu, aby v pánvi zůstala vysoká teplota, plátky masa se rychle zatáhly, a zachovaly si šťavnatost). Zatažené roštěnky jsem odložil stranou, a po opečení všech je vložil do vysoké pánve s cibulkou a vývarem, a přidal opět vývar tak, aby byly roštěnky zcela ponořené (spotřeboval jsem ho asi 1,5 l). Tohle je základní recept na roštěnky, a aby nám „zdivočely“, přidal jsem ještě dle autorky 1 bobkový list, malý svazeček tymiánu, několik kuliček pepře, 4 kuličky nového koření, 1 hřebíček, trošku citronové šťávy, a taky kousek kůry z bio citronu. Přiklopil jsem poklicí, a dusil do měkka dle stáří zvířete.. (já měl opravdu mladý kousek, takže za 1,5h bylo maso jako dortíček).
Vybírám jméno na pro kocoura | FunGate.cz
Tak to bych si hned teď z fleku dala. Od focení uplynul už nějaký čas, a jak vybírám fotky pro tenhle recept, sbíhají se mi sliny. Všechno, co je tu popsáno a vyfoceno, prostě „žeru“, a i tak malé kousky žvance mě dokáží uspokojit svou chutí. Vybírám si totiž kvalitní suroviny. Na těch tenhle recept stojí.
Druhý díl série testu čelovek je praktický díl - projdeme si schémata ovládání, povíme si proš firmware Anduril 2.0 je nejlepší, povíme si o značkách svítilen, a následovat budou praktické požadavky pro čelovky na práci, běh, orientaci v terénu, nebo...
Rozhodla jsem se pustit Vás pod mojí blogovou pokličku. Umožnit Vám nahlédnout do mého procesu psaní recenzí a taky Vám ukázat, proč mám stále co číst. Nejde o žádný návod pro ostatní recenzenty či předvedení nejlepšího postupu. Spíše Vám chci ukázat, jak píši a jak si vybírám knihy. 1. Výběr knihy Způsobů, jak si vyberu knížku ke čtení je spoustu. Téměř nevyčerpatelným zdrojem je knihovna mojí mamky. V domě mých rodičů je totiž ještě jedna lepší místnost než můj pokoj, a to je knihovna. Ano, speciální pokoj pro knihy, sen snad každého knihomola. Pokoj obehnaný regály plnými knih, z nich jsem většinu ještě nečetla. Jako dítě jsem vydržela sedět tam, brát si jednotlivé knihy z polic a prohlížet si je. No, jako dítě.... vlastně to dělám dodnes. I když mám spoustu knih vlastních, knihovna u rodičů je prostě kouzelné místo. Sama vlastním velké množství knih, navíc jsem ještě desítky z nich nepřečetla. Znáte to - jdete do knihkupectví koupit dárek pro kamarádku a spolu s ním si pak odnesete i pět kousků pro sebe. Pak jdete náhodou kolem antikvariátu, kde je vše za pět korun, takže nepřemýšlíte nad každou knihou, jestli si jí koupit či ne a prostě berete. Instinkt lovce v té chvíli nepřemýšlí nad tím, jak tu hromadu pak ve třicetistupňovém vedru povezete přes půl Prahy (když už navíc máte v kabelce čtyři knihy ze školní knihovny k diplomce). A jak se o knihách, které bych chtěla dozvídám? Zdrojů mám opravdu hodně. Sleduji spoustu knižních blogerů. Svá oblíbená nakladatelství pronásleduji na Facebooku, Twitteru, Instagramu, čtu jejich ediční plány. Na Instagramu jsem si oblíbila hashtagy jako copravectu nebo kniha. V časopisech, které si kupuji samozřejmě čtu i recenze. Občas si v knihkupectvích beru reklamní časopisy jako Neoluxor živě nebo Knižní novinky. Na Facebooku sleduji skupiny, které se zabývají literaturou, asi nejznámější je ta s názvem Co čteme. Vzhledem k tomuto rozsahu se mi téměř nemůže stát, že bych neměla co číst nebo šla do knihkupectví, bloumala tam a odešla z prázdnou. Mám spíše opačný problém. 2. Četba Když už se nějaké knize z velké fronty k přečtení podaří probojovat se do čelních pozic a začnu ji číst, je na mě poznat, že jsem bloger. Dříve jsem knihu prostě vzala, přečetla, vzala jinou. Teď si dělám poznámky, občas sebou tahám foťák - co kdyby náhodou jsem skončila znenadání v kavárně a mohla tam vyfotit knihu v jiném prostředí. Smůla je, že většinou tyhle nenadálé akce přicházejí ve dnech, kdy si nechám foťák doma. Blogovat o knihách má jednu velkou výhodu, začnete o nich více přemýšlet. Vzhledem k tomu, že chcete následně předat čtenáři svůj pocit a zkoumáte klady a zápory dané knihy, vede Vás tato skutečnost k daleko většímu prožitku. 3. Psaní recenze Vlastní článek píši několik dní. Prvně si napíšu jakousi kostru, tedy základ, který chci v článku mít a který mi přijde stěžejní. V průběhu přemýšlení o recenzi a jejím obsahu fotím. Nejhorší jsou situace, kdy chcete vydat článek, nemáte k němu fotky a je zrovna dva dny pošmourno nebo prší, takže nemáte pořádné světlo. Blogování mě vlastně naučilo ještě jedné věci - jakmile je venku hezky a jsem zrovna doma, vybíhám s náručí plnou knih k recenzi ven a fotím do zásoby. Následně fotky lehce upravím, oblíbila jsem si Picmonkey. Pokud tuto stránku neznáte a jste líní jako já trávit upravováním fotek moc času, určitě na Picmonkey mrkněte. Následně se vrhám na dopsání článku, většinou s odstupem alespoň jednoho dne po napsání kostry. Chci totiž od původního textu získat odstup. S ním totiž vidím chyby, které jsem při psaní neviděla a taky mám jiný pohled na jednotlivé formulace. Polovinu článku tedy vymažu a přepíšu, něco přidám a doplním jej fotkami. Ani teď však nepřichází moment vydání článku, ten vyjde nejdříve následující den. A to opět kvůli zmíněnému odstupu. Článek totiž znovu čtu, opět pár věcí opravím a až v této chvíli jej publikuji. Následuje netrpělivé čekání na Vaše reakce, které mě dále posunují a velmi si jich vážím. Děláte mi radost :)
Aby byl prostřený stůl pokaždé malým svátkem, vybírám si nádobí, které mě těší, kdykoli se na něj podívám. Protože mám ráda levanduli, posbírala jsem pár kousků […]
Moje sbírka receptů na vánoční cukroví je přebohatá. Dnes vybírám skutečnou bombu (bohužel i kalorickou), a to mandlové kostky. Během přípravy vás asi občas popadne pocit marnosti, ale nezoufejte, nakonec budou kostky krásné! (Ne)pečení doporučuji až těsně před Vánocemi. Suroviny na marcipán: 100 g mandle (spařené, oloupané, usušené, pomleté) 150 g cukr moučka + trochu vody – přidávat opatrně, těsto musí být tuhé, ale musí jít rozválet. Rozdělit na dvě poloviny. Marcipán si dělám vlastní, je lepší než kupovaný a hezky bílý. Náplň: 100 g čokoláda na vaření a 100 g máslo (opatrně rozpustit) 80 g cukr moučka + vanilkový cukr 50 g pomleté dětské piškoty trochu rumu (klidně přidat) Postup: Marcipán rozválet na dvě placky. Po dobrém to nepůjde, nejvíce se mi osvědčil pečicí papír, placku mezi dva papíry. Pokusit se o přibližně podobné placky, což se stejně nepovede, ale nebojte, ten "odpad" okamžitě zmizí, rodina už se postará. Mezi dvě placky vložit částečně vychlazenou náplň. Musí být polotuhá, aby šla namazat, ale přitom držela formu. Vznikne nevzhledný útvar, takže lehce srovnáme přes papír válečkem, jemně okrájíme, až vznikne něco jako čtverec či obdélník. Ihned nakrájíme ostrým nožem, který často namáčíme v horké vodě, na čtverečky max. 2 × 2 cm (je to kalorická bomba a také ozdoba mezi cukrovím, ač vám to tak zatím ještě moc nepřipadá). Nakonec kostky namáčíme částečně, třeba jedním nebo dvěma rožky, v čokoládové polevě, pokud možno doma vyrobené. Já používám níže uvedenou. Poleva pro široké použití (recept od skvělého profesionála): 100 g čokoláda na vaření 125 g ztužený tuk (nejlépe omega na polevy) 50 g kakao Opatrně rozpustit, chladit, když poleva začíná trošku tuhnout, namáčet kostky a pokládat je na pečicí papír. Po ztuhnutí dát nejlépe do kovové krabice a ještě balit jednotlivé vrstvy do alobalu, ať kostky neoschnou a nevyprchá rum. A schovat!
Pomohu vám se změnou kariéry, zvýšit vaši odolnost, wellbeing, harmonii. Povzbudím vás v objevování zdrojů pro životní výzvy z vyčerpání do životní rovnováhy.
O módu se zajímala už od puberty. Studovala v Šanghaji a Paříži a chtěla se stát designérkou, později také nákupčí módy. Když však zjistila, jak módní průmysl...
This bag has space to hold a tablet or laptop up to 15".
